Pojmy z oblasti dramatu

Načítám data...

• Vznik v antickém Řecku – V 5. století př. n. l. z náboženských rituálů a oslav boha vína a veselí Dionýsa.
• Tragédie – Vážný dramatický žánr. Hlavní hrdina se dostává do neřešitelného konfliktu, kterému čelí, ale nakonec v něm podléhá a obvykle umírá.
• Komedie – Žánr s veselým dějem a šťastným koncem. Často zesměšňuje lidské chyby a společenské nešvary.
• Činohra – V širším smyslu divadlo mluveného slova, v užším smyslu novodobý žánr řešící vážné společenské nebo psychologické problémy.
• Fraška – Lidová, nenáročná komedie. Založená na drsnější situační komice, přehánění a karikatuře postav.
• Pašijová hra – Středověké náboženské drama s tematikou umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Původně se hrálo o Velikonocích.
• Opera – Hudebně-dramatický žánr. ve kterém je celý text (libreto) zpívaný za doprovodu orchestru.
• Opereta – Zábavný hudební žánr. kombinující mluvené slovo se zpěvem a tancem (lehčí a komičtější předchůdce muzikálu).
• Muzikál – Moderní hudební divadlo, ve kterém se rovnocenně prolíná mluvené slovo, zpěv a tanec; původ má v USA na počátku 20. století.
• Kabaret – Pásmo drobných výstupů – písní, tanců, komických scének a skečů. Často bývá spojeno s konferenciérem a mívá satirický nebo politický podtext.
• Balet – Dramatický příběh nebo myšlenka vyjádřená tancem a pantomimou za doprovodu hudby.
• Expozice – Úvod do situace. seznámení diváka s hlavními postavami, místem a časem děje.
• Kolize – Zápletka, objevení prvního konfliktu, který rozpohybuje děj.
• Krize – Vyvrcholení konfliktu. Děj se dostává do bodu největšího napětí a situace se zdá neřešitelná.
• Peripetie – Nečekaný obrat v ději. Chvilkové zpomalení před rozuzlením, může vzbudit falešnou naději na záchranu nebo naopak na zkázu.
• Katastrofa – Rozuzlení děje a konečný pád hrdiny (tragédie) nebo vyřešení problému (komedie).
• Zásada tří jednot – Přísné klasicistní pravidlo pro tvorbu dramatu. Vyžaduje jednotu děje, jednotu místa a jednotu času podle Aristotela.
• Katarze – Vnitřní a mravní očištění diváka. Stav po zhlédnutí tragédie skrze pocity soucitu a strachu, který dosáhne duševní úlevy.
• Akt (dějství) – Největší a ucelená část divadelní hry. Odděluje se přestávkou nebo spuštěním opony, hry mohou být jednoaktové až pětiaktové.
• Scéna – Menší část aktu. Během scény se nemění místo děje (jevištní dekorace), změna scény znamená změnu prostředí.
• Výstup – Nejmenší stavební jednotka hry. Vymezuje se počtem postav na jevišti, končí a začíná při příchodu nebo odchodu postavy.
• Dialog – Rozhovor dvou a více postav na jevišti. Hlavní hybatel dramatického děje.
• Monolog – Souvislá, delší promluva jedné postavy. Postava často odhaluje své skryté myšlenky a úmysly, může mluvit sama k sobě nebo k publiku.
• Replika – Základní prvek dialogu. Promluva jedné postavy, po které reaguje postava další.
• Scénické poznámky (didaskálie) – Instrukce od autora hry, uvedené v textu většinou v závorce a kurzívou, určují chování herců a podobu scény, nenamlouvají se.
• Kulisa – Součást divadelní dekorace, např. pomalovaná stěna z plátna či dřeva, vytváří iluzi prostředí jako les, pokoj, hrad.
• Rekvizita – Hmotný předmět používaný herci na jevišti, např. dopis, zbraň, sklenice, kniha, herci ho berou do ruky a aktivně s ním hrají.